Můj vodácký životopis

Poprvé na vodu mě vzal táta, který je známý pod přezdívkou školník někdy v předškolním věku . Byl to velký tramp a vodák , ale mě jízda, většinou na porcelánu, moc nebavila . Pak se naši rozvedli a já otce moc nevídal . V školním věku jsme měli bunkr na rybníku za chalupou, do kterého se jezdilo na rybářské pramici. Tam jsem se naučil základy pádlování vlastnoručně vyrobeným pádlem . Pokud se tak dá říkat klacku z lísky s přibitým prknem bez hlavičky.

Někdy na učňáku po létech jsme se začali s otcem znovu vídat a domluvili si společnou vodu . Do Vyššího Brodu na Vltavě jsem dorazil s kamarádem . Tatík nám dal svou kanoi Vydru na vodu a my nasedli k vyzkoušení .  Pádla ležela ještě na dně lodi , když jsem si všimnul , že můj háček má nějak nakřivo sedačku . Nahnul jsem se a sdělil mu to . On se také nahnul, aby se podíval a byli jsme tam . Tatík skákal po břehu a křičel se smíchem „už jsou tam“ . Následně jsme sjeli celou Vltavu bez udělání . Z občasných peřejek jsme měli napůl hrůzu a napůl neskrývané nadšení .

Když mi bylo 20 , tak se táta na vodu nedostal a já začal chodit s mojí budoucí ženou . V garáži jejího otce jsem objevil zaprášenou kanoi Vertexku . Vyhnal jsem z ní pavouky a vyrazili jsme párkrát na Nežárku . Chtěl jsem vlastní loď a tak jsem na inzerát zakoupil zánovní indiánku s úložnými prostory .S ní jsme vyrazili na horní Lužnici . Při kempování u peřejky nad Majdalénou jsem si cvičně najížděl z vracáků do proudu , což mě nadchlo . Indiánka na to však nebyla ideální plavidlo a tak jsem zakoupil zánovní Vydru a Indiánku prodal .

Byl památný květen 1998 , když jsem za slunečného počasí přijel s lodí na střeše pro svou dívku vzít jí na odpolední výlet . Divila se , že nemám sud na věci na převlečení , ale já prohlásil „ copak jsme se spolu už někdy cvakli“ ? Převlečení zůstalo doma a Irena vyjela na lodi v tlusté teplákovce . Krátce po vyplutí  přišel brod a pod ním kámen jak …. Hlášený byl až když špička lodi mířila vzhůru . Vynořím se , chytám loď a vidím Irenu svírající v ruce pádlo . V duchu chválím a posílám ji na břeh usušit se , aby nenastydla . Tahám loď plnou vody , když tu Irena plave okolo mě znova. Nechtělo se jí totiž vylézat na vysoký břeh a tak si to namířila jazykem zpátky na brod . Po vylovení šla nacucaná teplákovka dolů a Irena pokračovala v podprsence a kalhotkách . Já si oblékl její promočené tričko , aby na mě oschlo , než dorazíme do civilizace . Po víkendu vyrazila s velkou modřinou na ruce k doktorce kvůli nevolnostem a po třech dnech od našeho udělání jsme se dozvěděli , že čekáme dítě .Od té doby vždy na 1.května jezdím Nežárku a koupu se .

V těhotenství se mé vodácké výlety budoucí manželce znelíbily a měsíc před svatbou po návratu z Otavy jsem byl postaven před otázku „ BUĎ VODA NEBO JÁ“ . Naštěstí jsem neustoupil , ale manželka taky ne.  K svatbě došlo , ale dodnes to kuli vodě doma vře . Snažím se najít kompromis jak to jde .

Vícedenní voda mi procházela s obtížemi a tak jsem stále častěji začal jezdit jen na jeden den zajezdit si někam na peřejku či jez . Poprvé jsem si zkusil sjet  na kanoi Vydra část umělé slalomové dráhy v Českých Budějovicích . Zalévání ve vlnách bylo značné a tak jsem si pořídil zavřenou Vydru . Jízda v singlu však nebyla dobrá . Sice se zavřená loď už nezalévala , ale špička na vlnách vyskakovala k oblakům a já se na vratké zádi převracel .

Zhruba rok po narození kluka tekl při oblevě místní Řečický potok a já s obtížemi přemluvil ženu , aby se mnou tudle bláznovinu jela . Po 14 dnech jsem se dozvěděl , že čekáme druhé dítě .Jarní prvosjezdy jsem ženě zakázal !

V roce 99 jsem poprvé zkusil Hamerák bez kaskád . Loď jsem však na takové vodě moc neovládal a tak jsem začal pokukovat po jiné lodi .

V roce 2001 podle recenze v časopise KRK jsem si vybral turistickou plastovku Canoah Turismo od NOAH. Na inzerát ji koupil novou z druhé ruky a Vydru přenechal tátovi .

Na nové lodi se zvýšila stabilita, špička nevyskakovala nahoru a byla mnohem obratnější. Poprvé jsem jí zašpryckoval a vyrazil na Hamerák. Kaskády připomínaly boj o život, těsně jsem se vyhýbal jednomu kameni za druhým a čtyřku jsem raději přenesl. Dalo se to vykličkovat jen s vypětím všech sil. Další roky jsem začal jezdit i čtvrtou kaskádu a na Vltavě v Českém Krumlově pod zámkem zkoušel vylomeniny jako jízdu bokem nebo vestoje. Při úmorném tahání Canoahu zpět nad jez jsem začal pomýšlet na lehčí loď .

Přes zimu se mi honily hlavou myšlenky. Moje loď je určena pro dva a já na ní jezdím sám. Kdybych ji měl kratší, bude lehčí a ovladatelnější. Jednoho dne jsem vzal pilku a zkrátil laminátovou Vydru na 350 cm ( o 50 cm víc než byl rozměr mé plastovky) a ouha, bylo to jako poprvé na kole. Musel jsem dát sedačku až ke dnu, aby se na ní dalo vůbec jezdit, a i tak celou cestu bylo nutné vyrovnávat každou vlnku, což se stalo po pár pivech nerealizovatelné.

A tak jsem další zimu loď stejné délky, ale bachratější, začal stavět z laminátu dle tvarů mé plastovky. Pokus se tentokrát vydařil. Po testovacích jízdách jsem ještě otupil špice a získal 333 cm délky. Jízdní vlastnosti byly skvělé, až na ten laminát (po každé vodě lepení).Tak vznikl Macík. Mé problémy vyřešila paradoxně až jarní havárie v roce 2005 , kdy jsem se vracel z Hameráku (teklo mnohem víc vody než při závodech). Plastovka Canoah ulétla ze zahrádky a roztrhla se vejpůl o protijedoucí auto. Prostředek lodi byl na hadry a tak mohlo začít uskutečňování mého snu o kratší lodi z plastu .

Následovala odvážná pasáž s pilkou a pak svařování. S obavou, jestli nedopadnu jako ve známém filmu Svatební cesta do Jiljí, nadešly první jízdy. Svařenec obstál i při tvrdých testech a já byl konečně spokojen. Asi se ptáte, proč nejdu do klasického zavřeného singlu. Bohužel nevydržím dlouho klečet a kajak mi zase nevyhovuje stylem jízdy, a tak kombinuji klečení a sezení podle momentální situace.

Postupně jsem začal na svém svařenci s názvem Kursk  jezdit i divočejší toky . Hranice tohoto plavidla pro příjemnou jízdu jsem našel na Sázavských Stvořidlech v roce 2009 za 65 kubíků . Tato vodnatka s metrovýma vlnama byla výživná . Téhož roku  přišla 21 kubíková horní Blanice s rozbitýma 1,5m vlnama. To už je mazec na hraně .

Kursk délky 345cm a šířky 85 cm je velmi stabilní plavidlo použitelné od stojaté vody do ww1 v sedě a na vody ww2-ww3 v kleče . Hlavou se mi však honila otázka o kolik by se Kursk ještě dal zkrátit aby byl obratnější a zároveň by se dal použít i v sedě na odpočinutí nohám . Za tímto účelem jsem zakoupil další Canoah Turismo a tentokrát se do zkracování pustil dobrovolně . Vznikl Kursk Junior s délkou 305 cm a šířkou 80 cm , což je skvělá loď na potoky ,kanál a hraní . Pořád se na proudící vodě na ní dá sedět a ve vlnách v kleče se chová skvěle . Na záběry pádlem reaguje mnohem obratněji než těžkotonážní Kursk a při použití bez šprycky se na vlnách podstatně méně zalévá .Na letní řeky již však není tak pohodlný i když  se dají natáhnout nohy v sedě a i nějaká bagáž se do špičky vejde . Také se dá takto použít jako kajak s vysokým sezením což však není nic pro mě .

Kursk jsem  testovat v deblu s mým desetiletým synem , který sbíral první zkušenosti na divoké vodě se mnou nebo na svém slalomovém kajaku .Bohužel při současném umístnění těžiště to jede do hrobu , ale kluk už zvládnul sject celý kanál v Č. Budějovicích sám na kajaku , tak dělat pro nás novou loď nemělo cenu .

Při dlouhých zimních večerech  se zrodila nová loďka vysloveně na kanál s názvem Kursk baby . Tentokrát jsem zvolil délku 280 cm  . Na bazéně jsem vyzkoušel úspěšně eskymáka a vyrazil testovat z jara 2010 na kanál . Je to už na mě hodně vostrá loďka a bojové eskymáky se mi nedařily a tak jsem pro treningové účely s mým synem na kanále zvolil radši přestavěný kajak Riot Magnum 72 , který eskymuji téměř vždy . Je to sice loď pro mnohem menší a lehčí jezdce , ale zase si pravidelně procvičím eskymáky .

Mladší syn začal také trenovat na bazéně , ale první seznámení s proudem na kanále byla vypečená krysa a hned konec závodění . Na kajaku si nějaký čas jezdil jen mírné řeky a jezy přenášel , než na kajak zanevřel . Sice pěkně pádloval a eskymáka udělá i rukama , ale nebaví ho to . Tak jezdí jen turistiku na otevřenkách a jen za pěkného počasí i kuli alergii na neopren .

Když skončila sezona 2010 hned jsem se pustil do stavby nové OC1 tentokrát z klasické americké otevřenky délky 345 cm a šíře 80 cm . Loď vypadala krásně , testovaní na Doubravě a kanále v Č.B.2011 proběhlo ke spokojenosti .  Loď je celkově vratší než klasický Kursk stejné délky a klasické kýly v mělké vodě dost trpí , ale tvar špiček a bortů přispívá při jízdě ve vlnách k mnohem nižšímu zalévání a vracáky točí velmi rychle .

V roce 2012 jsem omezil svou flotilu a prodal Macíka , OC1 z Oldtownu , Kursk Baby a původní Kursk který jsem si však svařil nový .

Pořídil jsem si Sambítko ( Sambu zkrácenou na 350 cm ) na které čím dál víc jezdím turistiku a OC1 Robsona Homese čímž jsem si splnil životní sen vlastnit originál OCéčko . Sice jsem zakoupil jen skořepinu a dost změnil originální tvar , ale doufám že moje kutění dospělo k finálním výrobkům .

Na treningové krátké ježdění na kanále jsem po několika obměnách C1 lodí pořídil Dagger Cascade . byla to sice drobet kláda , ale jezdí se na ní mnohem příjemněji než na předělaných kajacích co jsem zkoušel . Časem mě však přestalo bavit trpět na nízkém klečení a přešel jsem jen k ježdění na OCéčku od Robsona , které mi dovolovalo klečet 26 cm vysoko nad dnem . Na kanál už moc nejezdím a řeky ww3 jsem omezil na ty vhodné pro OCéčko , moje schopnosti a mou fyzičku . Těžký Kursk jsem prodal a vytvořil si odlehčenou verzi (20 kg ) v úpravě jako C2 . Po operaci kolene a zmírnění obtížnosti sjížděných toků , jsem došel k závěru , že vratké originál OCéčko je pro mne zbytečné a navrátil jsem se ke kořenům v podobě nově vyrobeného Sambítka Kraťas s 320 cm a jen klečením . Konečně jsem skloubil  pohodlí , stabilitu  jízdní vlastnosti na jakoukoliv mou ww vodu . Kraťas 320  jezdí pěkně a zábavně , jen ztratil překvapivě hodně kladných jízdních vlastností z dlouhé verze Sambítka ( hlavně rychlost ) a tak mám nově Sambítko 327 s větším  rockerem  svýho absolutního favorita . Do budoucna plánuju jětě pár cm přidat . Přeci jen nemládnu a větší rychlost se taky hodí .

Do budoucna se chystám na sjezd mnou nesjetých toků :  Stropnice přes Terčino údolí , Černá a Bezdrevský potok .

 V současnosti vlastním pro svou potřebu i nepotřebu tyto lodě :

Canoah Turismo ( odlekčená plastová C2 otevřenka s úpravami va ww )

Samba 4,5  ( plastová C2 otevřenka s úpravami va ww ve třech )

Samba 4,5 klasika 2 ks

Sambítko ( Samba zkrácená na 350 cm )

Sambítko Krysa ( Samba zkrácená na 340 cm )

Sambítko Kraťas ( Samba zkrácená na 320 cm klečení singl ) na prodej

Sambítko žralok ( Samba zkrácená na 327 cm klečení singl )

Sambítko mini ( Samba zkrácená na 250 cm klečení singl ) spíš takovej maskot a sranda na lehčí kanál

Žebrovka polaminátovaná krátká na nostalgické jízdy

Žebrovka  ( dřevěná C2 otevřenka k dekoračním účelům ) 2 ks

Maňásek ( historický otevřený dřevěný kajáček k dekoraci )

kanoe  Malše zapůjčená muzeu

kajak Papírák s plátnem na palubě trčí na půdě 

kajak Papírák s plátnem na palubě  zapůjčený muzeu

Maňásek ( historický otevřený dřevěný kajáček )  zapůjčený muzeu

syn Aleš :            Pyranha Z1 vel M

Takže 10 + 7  ks .  v zlatých časech to číslo bylo ještě větší , ale po opuštění loděnice jsem počet značně zredukoval .

toky kde jsem smočil pádlo

Řeky

Vltava , Lužnice , Nežárka , Otava ,Sázava , Berounka , Malše , Blanice , Doubrava , Kamenice J. , Litavka , Lomnice , Skalice , Svratka , Želivka , Žirovnice , Salza , Steyr , Teichl , Vydra , Chrudimka , Soča , Kamp , Dračice , Erlauf , Rissbach , Volyňka , Losenice , Smědá , Ploučnice , Trnava , Polečnice , Jizera

 Potoky

Vavřinec , Hamerák , Mastník , Botič , Kozský , Zbirožský , Řečice , Mlejňák , Brzina , Bečvárka , Smutná , Řečička , Židova strouha , Zlatá stoka , Holenský  , Dekárka ,  Kardašský  , Hejlovka , Bechyňský  ,Černovický ,Chvalšinský p. ,  Čertík , Kyselá Voda , Dobrovodská p.