Když tečou strouhy
V březnu většinou sedím za pecí a čekám , až začnou tát sněhy , nebo je naopak obleva a já si užívám jízdu za zajímavých stavů z tání . Letos už většina sněhu odtekla než jsem se vzpamatoval a tak oteplení využívám sjetím potoku Smutná za téměř minimálního stavu . Je sice nádherné počasí , ale dost to drhne , i přesto si zajímavý potok užívám , jen ten nízký stav je smutný jako název potoka .
Po dojezdu začíná pršet a prší i celý následující den .Večer už píše kámík , jestli nevyrazím na Vydru , která pěkně nastoupala . Bohužel mé koleno po operaci ještě nedovoluje dlouhé klečení a tak odmítám . Ráno po dalším intenzivním nočním dešti se slzou v oku sleduju vodočet Vydry ale pak mi pohled sklouzne na vodočet Řečičky . Je to sice jen taková místní strouha co nad ní nikdy nepřemýšlel ani Vojta Jančar , ale má vzácnou vodu .Po krátkém telefonátu s Fricíkem vyrážíme do deštivého dne na vodu , kde o většině toku netušíme , jak vypadá . Krátké úseky máme předem prohlédnuté , ale zbytek může být zarostlá katastrofa .
Obtížně se soukáme do přes zimu sraženého hydra a už nasedáme pod hrází Otínského rybníka . Ze začátku si užíváme meandrů v divočině . Zakrátko však vjíždíme do vsi a čeká nás několikateré přenášení nízkých mostků , tunýlků , stavidýlek , trubek a ploty zataraseného koryta . Najdou se , ale i pěkná peřejnatá či úzká místa , jen zastavení je obtížné v korytě užším než délka lodi . Ze začátku se snažím otočit loď proti proudu a zastavit , ale po několikátém zaseknutí lodi napříč potokem o břehy radši volím ladné vyskočení do koryta . No po té operaci zas tak ladné ne . Naštěstí je většinou tak po kolena vody a mírný proud dovoluje takto řešit zastavení před překážkou . V jednom peřejnatém místě poprvé přichází na řadu i pila pro odstranění trnitého křoví trčícího v nejužších místech sjezdu . Po podjetí hlavní silnice na Kunžak je již jízda plynulejší , ale v navigaci .
Ihned jak opouštíme Otín začíná nudná rovná strouha až do Jindřichova Hradce . Vjezd do Hradce však připraví lahůdku v zahrádkách rodinných domků . Jeden nízký můstek za druhým s odstupem cca 10 m a podjet se nedá téměř žádný . Když překážková dráha v zahrádkách skončí , začíná běžná potoční zábava v pěkně tekoucím korytě . Počet zátarasů je v normě a na některé vyzrává pila . Cestou podjíždíme podivnou lávku sloužící jako akvadukt vedoucí vody z kanálů do čističky , pak nás ještě překvapuje lampa veřejného osvětlení trčící z koryta . Míjíme Malíkovský rybník ( zvaný též Smradlák ), který má hladinu tak metr nad námi a přes tenkou hráz místy přetéká voda k nám do potoka . Ještě nás překvapí Římský most za nímž je kaskádka zdánlivě připomínající Toušickou v mírné formě . Nakonec po 6 km jízdy trvající 4 hodiny vjíždíme do Nežárky . A pak , že ten březen nebude stát za to .
Náhledy fotografií ze složky Řečička
Komentáře
Přehled komentářů
To jsem netušil, že je tenhle veletok sjízdný a ještě k tomu na vlastní lodi. Při pohledu ze silnice v J. Hradci jsem měl pocit, že se do týdle strouhy loď ani nevejde. Budu to muset očíhnout za vyššího stavu. I když, fotky mluví za vše.
Veletok
(Pinďa, 19. 1. 2018 16:19)