O začátcích jednoho kajakáře
Mága? N I K D Y !!!!!
Toto
je článek turistického vodáka , který se přes zimu rozhodl být
kajakářem , dal pár bazénů , naučil se eskymáka chytil partu , dal s ní
jednu turistiku a pak se nechal zlákat když to 2.3.08 na Divoké Orlici
po deštích začalo týct !
Vyjeli
jsme v 9,30 z Prahy(podle mne pozdě!), Na dálnici jsme několikrát
stavěli(holky čůrat, Keny neměl benzín!!!) Na 70 km, nás chytil
obrovský vítr a těsně před námi to urvalo, nějaké svodidla, nebo
větrolamy, nebo co to bylo. Vyhnul jsem se tomu na poslední chvíli. Pak
přišli kroupy, silný déšť, že i 80 km/hod. bylo dost. Rozhodlo se(já
nee!) že se pojedem mrknout na zemskou bránu. Katie zapomněla
vyzvednout nějakého kluka, takže se opět čekalo. Na bránu se přijelo
asi 12,30 hod. Po prohlídnutí(jak jsem očekával a kmocháček
upozorňoval), jsem s čertem rozhodl, že zůstaneme pěší. Všichni to
chtěli jet(Iris, Katie, Tom Vokatej, Vigo, i ten Pavel od Katie). Keny
určil pravidla, který nikdo nedodržoval. Měli jet dohromady. Vigo,
Katie, Keny, Iris, TomV. A Pavel. Čekali jsme s foťákem kus po proudu.
Vigo jel ok, za ním Katie, která se cvakla ve 3 peřeji, pokus o
eskymáka, nádech a znovu dolů. Po chvíli vykrysyla a loď mizela pryč.
Pak se objevila Iris, Ta se cvakla na 2 peřeji, taky pěkně zaplavala,
krysa a Čert jí vytáhl na břeh. Keny chytal matroš.(prý dole někde taky
eskymoval) Pak dlouho nic a TomV jel sám. Cvakl se hned na první
peřeji. Byl hlavou dolů a stál ve válci. Divnej pohyb lodi, pak plavalo
pádlo, a pak on.(loď jsme našli až na přehradě Tom pěkně běhá J !) Pádlo našel cestou. Pak jel Pavel a asi dobrý, toho jsem moc neviděl.
Převezli
jsme dvě auta, přijedeme dolů a kluci akorát přijeli. Tom stále běžel.
Pak jsme nabrali do auta a dvakrát projeli zbytek řeky až na přehradu.
Naštěstí jsme loď našli.
Pavel jel domů, Katie bylo blbě(voda jí moc nechutnala) a tak se rozhodla už jezdit jenom autem.
Keny nám slíbil lehčí úsek – Liblický oblouk! (v mapě je to ww2-, Zemská ww2+) s vigem se dohodli že nahoře to byla čistá 4! Přijeli jsme do Záchlumí. Tam jsme se oblékli s čertem a nasedli do půjčeného kajaku. Už při prvním kontaktu s vodou, jsem věděl, že něco není pořádku. Málem jsem se udělal už 1 m od břehu. Podjeli jsme most a ve vracáku čekali na čerta. První měl jet Vigo, Tom, Iris, já, Čert a poslední Keny. Ujeli jsme 2 km, teda jestli tomu co jsem předváděl se dá říkat ujeli! Nadával jsem, protože každou chvilku mi šlo o přežití, sebemenší chybička, znamenalo boj s lodí a vlnami o rovnováhu a necvaknutí se. Pak najednou na nás volali ať jedeme ke břehu(nemusím dodávat, že pro mne nadlidský výkon). Byli jsme u jezu. Čert se při parkování poprvé udělal a zaplaval. Keny prohlédli s vigem jez a rozhodli, že nepojedem. Na břehu byla i Katie s Fobií a já přemýšlel, že vzdám. Na řece mi Iris řekla ať si to vychutnávám a nenadávám!!! Měl jsem poslechnout své lepší já a jít do auta. Nakonec jsem poslechl horší já a Kenyho, kteří(shodně) říkali: ujel jsi 200 km, tak to přece nevzdáš!
Pod jezem už neplatilo kdo za kým jede. Keny jel první, pak zmizela Iris. Vlezl jsem do toho a vyjel. Asi po 100 m vidím všechny u břehu, tak se snažím dostat k nim a minul jsem vracák a po zpátku jsem se jen tak tak vyhnul tlustý větvy, ale stačil jsem se jí chytit a přitáhnout. Pak přijel Tom. Po chvíli se uprostřed řeky řítil ČERT a za ním vigo. Keny mě upozornil, že za mnou jsou vrbičky a vyjel, za ním Iris a Tom. Zůstal jsem sám. Pustil jsem se stromu a začal jsem pádlovat abych se otočil směrem po proudu. Vrbičky jsem minul o fous, ale už jsem se nestačil zařadit doprostřed řeky jako ostatní, a jel jsem hodně u pravého břehu. No jel, spíš mě to neslo a já se snažil přežít. Koukám a nevěřím vlastním očím přede mnou obrovská vlna. Říkám si: aha šutr. A hned na to, za ním bude určitě válec, honem pryč. Pozdě! Loď mě v proudu táhla přímo na tu vlnu. Ani jsem se nestačil pomodlit a už jsem na ní. Za šutrem samozřejmě válec. Nutno podotknout, že Keny byl tak 50 až 70 m přede mnou a já byl rozhodnutej, že jakmile se cvaknu končím. Poslední myšlenka byla válec přepádlovat. Nepovedlo se válec si mne přitáh a cvaknul. V hlavě jsem to měl naprosto srovnaný – nic nevymejšlet a pryč z lodi a válce. Pod vodou mi válec rval pádlo a já nevěděl kde je vlevo a kde vpravo. Nic jsem nevymýšlel a okamžitě katapult. Vyplivlo mne to hned pryč a po chviličce i loď a pádlo. Pádlo jsem chytil, loď jsem nechal být, neboť jsem měl problémy sám se sebou. Praštil jsem se do kolena a roztrhl neoprén.(svůj) Po chvíli jsem se doplácal ke břehu. Když jsem vylezl loď už byla tak 100 m ode mne a Keny si snad všimnul, že jsem venku. V tu chvíli jsem měl dvě starosti. Aby se Keny o mne nebál, doufal jsem, že viděl že jsem na břehu a o loď. Vzal jsem pádlo a vydal se po proudu. Byla to samá strž, takže nahoru a dolů. Dál to popisovat nemusím, zde zajímavá část příběhu končí. Prostě jsem ušel lesem po červený asi 4- 5 km v neoprénu.
Jo a Čert se prý prásknul ještě jednou.
Až dodatečně jsem si uvědomil chyby:
- přecenění sil (kdyby to bylo na Sázavě tak to nedám. Roli sehrálo 200 km cesty )
- špatný výběr lodi pro mne – strašně vratký na začátek
- Kenyho přístup ke sjezdu: a. nebyla kilometráž a nebyli jsme seznámeni s tím co nás čeká
b. měli(i vigo) nám říct, že pro nás to není
c. měli se dodržovat pravidla o splouvání vigo, …,…,…, Keny
d. na vodu se mělo jít dřív aby byl čas na splutí – druhá část se vyjížděla asi v půl 4
4. špatný pádlo, já jsem necítil tu hranu na pravý ruce a tudíž mi stále podklouzávalo
Tímto článkem nikoho neobviňuji!!!
Byla to hlavně moje chyba, měl jsem poslechnout lepší já.
Řeka je to krásná, ale pro zkušené plavce a kajakáře.
Příště nebudu poslouchat Kenyho a klidně sám si sjedu nějaký úsek klidné vody. Třeba Berounku, ale hlavně v klidu! Naučit se to chci, ale jet na podruhý vvw 3 (o moc lepší než na hoře to nebylo) je sebevražda.
Přěžili jsme a už se těším na klidný bazén (určitě přijdu, pakliže se nesemele něco jiného), nebo klidnější úseky našich řek.
Márty
Reakce ostatních zúčastněbých
Keny
odkaz na články z této akce od Katie