Jdi na obsah Jdi na menu
 


O začátcích jednoho kajakáře

2. 3. 2008

Mága? N I K D Y !!!!!

Toto je článek turistického vodáka , který se přes zimu rozhodl být kajakářem , dal pár bazénů , naučil se eskymáka chytil partu , dal s ní jednu turistiku a pak se nechal zlákat když to 2.3.08 na Divoké Orlici po deštích začalo týct !



Vyjeli jsme v 9,30 z Prahy(podle mne pozdě!), Na dálnici jsme několikrát stavěli(holky čůrat, Keny neměl benzín!!!) Na 70 km, nás chytil obrovský vítr a těsně před námi to urvalo, nějaké svodidla, nebo větrolamy, nebo co to bylo. Vyhnul jsem se tomu na poslední chvíli. Pak přišli kroupy, silný déšť, že i 80 km/hod. bylo dost. Rozhodlo se(já nee!) že se pojedem mrknout na zemskou bránu. Katie zapomněla vyzvednout nějakého kluka, takže se opět čekalo. Na bránu se přijelo asi 12,30 hod. Po prohlídnutí(jak jsem očekával a kmocháček upozorňoval), jsem s čertem rozhodl, že zůstaneme pěší. Všichni to chtěli jet(Iris, Katie, Tom Vokatej, Vigo, i ten Pavel od Katie). Keny určil pravidla, který nikdo nedodržoval. Měli jet dohromady. Vigo, Katie, Keny, Iris, TomV. A Pavel. Čekali jsme s foťákem kus po proudu. Vigo jel ok, za ním Katie, která se cvakla ve 3 peřeji, pokus o eskymáka, nádech a znovu dolů. Po chvíli vykrysyla a loď mizela pryč. Pak se objevila Iris, Ta se cvakla na 2 peřeji, taky pěkně zaplavala, krysa a Čert jí vytáhl na břeh. Keny chytal matroš.(prý dole někde taky eskymoval) Pak dlouho nic a TomV jel sám. Cvakl se hned na první peřeji. Byl hlavou dolů a stál ve válci. Divnej pohyb lodi, pak plavalo pádlo, a pak on.(loď jsme našli až na přehradě Tom pěkně běhá
J !) Pádlo našel cestou. Pak jel Pavel a asi dobrý, toho jsem moc neviděl.

Převezli jsme dvě auta, přijedeme dolů a kluci akorát přijeli. Tom stále běžel. Pak jsme nabrali do auta a dvakrát projeli zbytek řeky až na přehradu. Naštěstí jsme loď našli.
Pavel jel domů, Katie bylo blbě(voda jí moc nechutnala) a tak se rozhodla už jezdit jenom autem.

Keny nám slíbil lehčí úsek – Liblický oblouk! (v mapě je to ww2-, Zemská ww2+) s vigem se dohodli že nahoře to byla čistá 4! Přijeli jsme do Záchlumí. Tam jsme se oblékli s čertem a nasedli do půjčeného kajaku. Už při prvním kontaktu s vodou, jsem věděl, že něco není pořádku. Málem jsem se udělal už 1 m od břehu. Podjeli jsme most a ve vracáku čekali na čerta. První měl jet Vigo, Tom, Iris, já, Čert a poslední Keny. Ujeli jsme 2 km, teda jestli tomu co jsem předváděl se dá říkat ujeli! Nadával jsem, protože každou chvilku mi šlo o přežití, sebemenší chybička, znamenalo boj s lodí a vlnami o rovnováhu a necvaknutí se. Pak najednou na nás volali ať jedeme ke břehu(nemusím dodávat, že pro mne nadlidský výkon). Byli jsme u jezu. Čert se při parkování poprvé udělal a zaplaval. Keny prohlédli s vigem jez a rozhodli, že nepojedem. Na břehu byla i Katie s Fobií a já přemýšlel, že vzdám. Na řece mi Iris řekla ať si to vychutnávám a nenadávám!!! Měl jsem poslechnout své lepší já a jít do auta. Nakonec jsem poslechl horší já a Kenyho, kteří(shodně) říkali: ujel jsi 200 km, tak to přece nevzdáš!

Pod jezem už neplatilo kdo za kým jede. Keny jel první, pak zmizela Iris. Vlezl jsem do toho a vyjel. Asi po 100 m vidím všechny u břehu, tak se snažím dostat k nim a minul jsem vracák a po zpátku jsem se jen tak tak vyhnul tlustý větvy, ale stačil jsem se jí chytit a přitáhnout. Pak přijel Tom. Po chvíli se uprostřed řeky řítil ČERT a za ním vigo. Keny mě upozornil, že za mnou jsou vrbičky a vyjel, za ním Iris a Tom. Zůstal jsem sám. Pustil jsem se stromu a začal jsem pádlovat abych se otočil směrem po proudu. Vrbičky jsem minul o fous, ale už jsem se nestačil zařadit doprostřed řeky jako ostatní, a jel jsem hodně u pravého břehu. No jel, spíš mě to neslo a já se snažil přežít. Koukám a nevěřím vlastním očím přede mnou obrovská vlna. Říkám si: aha šutr. A hned na to, za ním bude určitě válec, honem pryč. Pozdě! Loď mě v proudu táhla přímo na tu vlnu. Ani jsem se nestačil pomodlit a už jsem na ní. Za šutrem samozřejmě válec. Nutno podotknout, že Keny byl tak 50 až 70 m přede mnou a já byl rozhodnutej, že jakmile se cvaknu končím. Poslední myšlenka byla válec přepádlovat. Nepovedlo se válec si mne přitáh a cvaknul. V hlavě jsem to měl naprosto srovnaný – nic nevymejšlet a pryč z lodi a válce. Pod vodou mi válec rval pádlo a já nevěděl kde je vlevo a kde vpravo. Nic jsem nevymýšlel a okamžitě katapult. Vyplivlo mne to hned pryč a po chviličce i loď a pádlo. Pádlo jsem chytil, loď jsem nechal být, neboť jsem měl problémy sám se sebou. Praštil jsem se do kolena a roztrhl neoprén.(svůj) Po chvíli jsem se doplácal ke břehu. Když jsem vylezl loď už byla tak 100 m ode mne a Keny si snad všimnul, že jsem venku. V tu chvíli jsem měl dvě starosti. Aby se Keny o mne nebál, doufal jsem, že viděl že jsem na břehu a o loď. Vzal jsem pádlo a vydal se po proudu. Byla to samá strž, takže nahoru a dolů. Dál to popisovat nemusím, zde zajímavá část příběhu končí. Prostě jsem ušel lesem po červený asi 4- 5 km v neoprénu.

Jo a Čert se prý prásknul ještě jednou.

Až dodatečně jsem si uvědomil chyby:

  1. přecenění sil (kdyby to bylo na Sázavě tak to nedám. Roli sehrálo 200 km cesty )
  2. špatný výběr lodi pro mne – strašně vratký na začátek
  3. Kenyho přístup ke sjezdu: a. nebyla kilometráž a nebyli jsme seznámeni s tím co nás čeká

b. měli(i vigo) nám říct, že pro nás to není

c. měli se dodržovat pravidla o splouvání vigo, …,…,…, Keny

d. na vodu se mělo jít dřív aby byl čas na splutí – druhá část se vyjížděla asi v půl 4

4. špatný pádlo, já jsem necítil tu hranu na pravý ruce a tudíž mi stále podklouzávalo

Tímto článkem nikoho neobviňuji!!!

Byla to hlavně moje chyba, měl jsem poslechnout lepší já.

Řeka je to krásná, ale pro zkušené plavce a kajakáře.

Příště nebudu poslouchat Kenyho a klidně sám si sjedu nějaký úsek klidné vody. Třeba Berounku, ale hlavně v klidu! Naučit se to chci, ale jet na podruhý vvw 3 (o moc lepší než na hoře to nebylo) je sebevražda.

Přěžili jsme a už se těším na klidný bazén (určitě přijdu, pakliže se nesemele něco jiného), nebo klidnější úseky našich řek.

 Márty

Reakce ostatních zúčastněbých

03.03.08 11:18:06 Keny
Takže, o žádné přecenění sil nešlo. Litický oblouk je normální dvojka (za sobotního stavu tak dva plus), což není problém ani pro začátenčíka. Jaký je stav všichni věděli a není pravda že to pro někoho nebylo. Čert jel prvně a dal to jen se dvěma cvaknutími. Jinak to zvládal celkem v pohodě. Kdo se bojí plavat, ať sedí doma a neleze na vodu. Zažili jsme to všichni. Že se občas plave, to k vodě prostě patří. Není pravda že nebyla kilometráž. Známe ten úsek zpaměti, takže kilometráž byla v mojí hlavě. A krom toho tam není potřeba. Jsou tam jen dva jezy a jsou veli dobře vidět i slyšet. Pravdila se dodržovala. Autor článku to píše ještě s očima rozšířenýma strachem :-)) Za dané situace nešlo vyplouvat v daném pořadí a tak se vždy pořadí formuje v prvním vracáku. Začátečníci byl vždy na dohled zkušenějších. Mohlo se vyjíždět dřív, připouštím, ale zásadní problém to nebyl. Velký problém byl že si Martin vybral špatné pádlo a ještě horší loď. Pře Magem jsem varoval už dávno.
03.03.08 12:59:22 Katie
Ahoj, zive si pamatuji, jaka byla prvni voda pro me. Shodou okolnosti take s Kenym. Uplne pocity Matouska chapu. Bylo to stejne. I Keny ma pravdu. Par veci mohlo byt jinak,stestim bylo, ze tam ten den nebyly zadne stromy.Ale kluci, hlavne se nam tu do sebe nepustte, to by nestalo za to. MAtousek to prezil, priste se poucime a nejdriv se nacvici naklony a najezdy do vracaku - aspon malinko. Keny to taky prezil a v nedeli se polepsil. Byli jste moc prima, tak zase priste na necem "normalnejsim"? :-)
03.03.08 13:15:49 martin
Znovu opakuji, že nikoho neobviňuji, tím méně Kenyho. Byla to má hloupost, že jsem do toho šel. Co se týká kilometráže, možná si nám měl říct co kde a jak. Kupodivu strach jsem neměl a ani ve válci ani potom. Prostě jsem věděl, že jsem tam neměl co dělat. Přecenil jsem se! Plavat se taky nebojím, poněvadž jsem měl Kmocháčkovu vestu. :-) Takže Keny nic ve zlým, napsal jsem jenom své pocity cca 6 hod. po sjezdu.
03.03.08 13:35:59 Keny
Máš asi pravdu. Jen psát tak brzy po tak děsném zážitku není dobré. :-)) Já myslím žes tam měl co dělat. Spousta kajakářů začínala na horších vodách a plavali o sto šest. Já vidím jako velký problém typ lodi. Na té bych to nechtěl jet ani náhodou. Vím co umí. Takže tvé rozhodnutí nedojet až dolů bylo velmi rozumné. Po bazéně to můžem prodebatit u píva, ne? :-))
Keny
Litický oblouk i za sobotního stavu byl celkem pohoda. Bohužel si Martin vyrazil na Magu, což je ostrá bestie která trestá kadou chybu. S jinou lodí by se vše nejspíš odehrálo jinak. Ano, pod jezem Keny vyjel první, ale chybí zmínka že čekal o pár metrů níž ve vracáku a hlídal nováčky. Když se Martin cvaknul (a válec to rozhodně nebyl a ta ,,obrovská vlna" měla na výšku tak 50 cm) tak jsem nemohl být 70 m daleko, páč to bych byl daném terénu mimo dohled. Pohodlně jsem sledoval jak Martin doplaval ke břehu a když se na něj začal drápat, tak teprve pak jsem začal honit prázdný kajak. Zde autor dle mého názoru dost přehání, ale strach má velké oči. I já to jako nováček kdysi viděl podobně. Nikdy bych nejel za kajek, dokud člověk není na břehu!!! Každopádně k ohrožení životů nedošlo a měli jsme nováčky neustále na očích. Čert který měl lepší loď to dojel bez problémů. A že dal dvě krysy? To k vodě patří. O tom by mohl leckdo vyprávět. Závěr? Zas tak děsný to nebylo :-))

odkaz na články z této akce od Katie

odkaz na fotky
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář