Letos měl být netradičně dříve, posléze byl zrušen pro malý průtok vzniklý upuštěním hladiny Ratmírovského rybníka při stavebních pracích na přepadu. Jel se jen závod mládeže na spodním úseku z Dvorečka do Jindřiše. Kaskády byly za tohoto stavu nesjízdné, ale spodní úsek díky nadlepšení z vypouštěného Multiněveského rybníka se sjet dal. Vlny pod závěrečným mostíkem sice byly o něco menší, ale na Hamerák neobvykle pěkné počasí vše vynahradilo vodákům, kteří nepohrdli alespoň tímto jednodušším úsekem. Na internetu začala diskuse o vzniklé situaci s vícero odpadlými tradičními vodáckými akcemi a padl návrh o pozdějším termínu. Kladné ohlasy přiměly pořadatele k vyjednání náhradního termínu, který připadl na 3.listopadu.

Už se sice nejednalo o závod, ale jen volné splutí a to v jeden den. Účast se očekávala přirozeně menší, mnoho vodáků nechce vážit dalekou cestu jen pro jeden den a také se nekonalo večerní bujaré veselí přespávajících v kempu, kterým se Hamerák vyznačoval. Méně otužilí vodáci již také v tomto termínu chystají spíš lyže, skalní přívrženci si však i tento pozdní termín nenechali ujít. A bylo jich hodně, hlavně v dopoledních hodinách se tvořily místy tradiční zácpy a na vlek za autobusem se najednou všichni nevešli. Díky skvělé organizaci a povzbuzování při vykládání šlo vše rychle, i když ke konci už človíčkovi u hráze docházel hlas. Kdo neokouněl, mohl stihnout sjezd opravdu mnohokrát - my jsme díky focení jeli třikrát hořejšek a jednou spodek.

Vody bylo podle mne hodně, i když vodočet v Dvorečku ukazoval jen necelých 70 cm. Jenže most s vodočtem byl nedávno opravován a tak porovnávat s dřívějšími ročníky zřejmě nejde. Letos pod trubkou rodeové prvky téměř nikdo netrénoval, přeci jenom se nikomu do vody moc namáčet nechtělo. I když já jsem si na úvod krysu neodpustil. Po samozáchraně a vylití jsem hupnul s Kurskem splachovadlem vstříc peřejím, ale záhy jsem zjistil, že před první kaskádou je zácpa. Pokusil jsem se chytnout vracák, ale bylo tam už obsazeno a byl jsem vypláchnut . V minivracáčcích se mi nepodařilo uchytit a tak jsem jen zpomaloval a byl stále unášen nekompromisně k první kaskádě. Kaskáda se nezadržitelně blížila a já se obával nájezdu pozadu. Přede mnou se to uvolnilo, ale dojížděl mne kajakář. Pokusil jsem se rychle otočit, ale kámen u protějšího břehu mne zastavil a kajakář do mne nevyhnutelně narazil. Naštěstí jsme to oba ustáli a tímto se mu omlouvám. Napodruhé se už otočka na poslední chvíli povedla a já se vrhnul do vln kaskády.